Konečně jsem se odhodlal k tomu, abych popsal svoje zážitky z této události. No takže vše začalo něvině jako každá dovolená.. Vybrat datum, vybrat dovolenou v práci, poplatit všechno co by na mě mohlo vybafnout po návratu. Zbalit si krosnu, koupit
foťák (protože žádný jsem do týhle doby neměl). Další duležitá věc byla vyhodit bratrance jelikož už se měl vystěhovat před měsícem a ted tu bydlel ani nevim proč.. takže jsem vysvětlil, že v pondělí mi jede autobus takže v neděli už tam nebude .. takže si zbalil dvě igelitky a v neděli večer odjel... paráda, vše vychází podle plánu!
Pondělí ráno mi přišla SMS od mamky "doufam, že si nezaspal".. autobus mi jede v 9:40 a ted je 6:00 .. ne nezaspal jsem. Lehce jsem se nasnídal dal si lehký kafe, nesnášim když mě uprostřed cestování chytne chut se jít vysrat, a mohl jsem vyrazit. Duležité je, vzít si dost pohodlný oblečení, nejpodstatnější jsou boty a spodní prádlo, není nadto když mě tlačí trencle a potí se mi nohy.
Na nádraží jsem dorazil "just in time" 9:30 je dost šibeniční termín. Ovšem to se nedá popsat ten stav, když jsem zjistil že autobus vyjede o hodinu a pul později. Cesta sama o sobě byla průměrná, venku bylo nepředstavitelný vedro, ale jelikož zrušili hranice mezi Polskem a ČR tak se dalo říct, že jsem ušetřil 3 hodiny času. Ukrajinci s timto faktem počitají a tak vás na hranicích o ty 3 hodiny dýl podrží, žádný strach.
V Polsku se moc dobře obědvá mají levné jídlo a skoro na každé benzínce je restaurace. Většinou ale mam problém s tím si něco objednat, protože at mluvim jak chci, poláci stále dělají že mi nerozumí, takže nezbývá než jenom tupě ukazovat prstem jak idiot a protože to mají řešené stylem švedských stolu z kterých vám nakládají, je těžký přes sklo ukázat že chcete maso ve 3-tí řadě z leva druhou mísu. Nikdy radši neřešim co si dám třeba k pití, jelikož Coca-Cola je internacionální, tak nemusim přemýšlet jak se řekne pomerančový džus. Tentokrát se mi povedla ještě jedna nemilá věc a to rozměnit všechny koruny co jsem měl.. ve směnárně sem nedokázal vysvětlit, že chci jenom 30 Zlotých.. a tak jsem to měl za 500..
Po obědě jsem mohl klidně zalehnout a hnípat až do UA hranic což se mi taky povedlo.. na hranicích proběhlo rutinní prověřování kdo má prošlé vízum kdo veze domu víc peněz než by měl aby náhodou nenarušil státní ekonomiku. Kdo chce projet bez problému, tak ten si zaplatí VIP služby celníku a má vystaráno. Ale jelikož všechny tyto kritéria nesplnil náš řidič, tak jsme si počkali na to až se vše vysvětlí, takže tady máme ty 3 hodiny které jsme zrušením hranic nasbírali.
Do své rodné
vísky jsem dorazil v 6:00, otec mě čekal na nádraží proběhlo tradiční přivítání. Nic zvlášního ani já ani otec jsme se nenaučili dávat na jevo svoje nadšení takže to vypadalo, že jsme se neviděli týden. Vše zatim vypadalo decentně jako každoroční návštěva, které praktikuji už 15 let. Kupodivu jsem nemusel jít sekat trávu, protože nezvykle už byla posekana.. takže jsem byl ušetřen si poslechnout tradiční "když ty to umíš tak dobře...". Možná to bude taky tím že sem o něco vyrostl a všichni už tak nějak akceptují to, že když si vybírám dovolenou tak si chci i odpočinout.
Po snídani, koupeli a vyslechnutí všech novinek, jsem si poslechl také plán na celý měsíc:
-Týden u jezera -2 dny Moldávii -Týden pomoc v rodinné firmě (ne s účetnictvím, ale na stavbě)-2 týdny volný program (který byl tajně naplánovaný)Jsem na toto vše zvyklý, ale čekal jsem to víc napěchované, ovšem v brzké době zjistim, že se nedostanu ani do poloviny prvního bodu.
Zjistil jsem, že doma není sestra.. ha chodí totiž už do školky a bydlí přes týden u babičky. Trochu mě to mrzí, přivezl jsem jí plno dárku a těšil jsem se jakou bude mít radost. Přivezl jsem plno dárku všem, ale protože většinou to byli Oloumoucké sýry (rodina je zbožnuje) a bylo hrozný vedro, tak jsem přivezl spíš takový velký Olomoucký koláč..
Mamka mě vzala do rodného města a já měl šanci napravit resty co jsem za celý rok nadělal.. jako například zapomenutá návštěva babičky ze strany vlastního otce.. zajít za svými
nejlepšími kamarády a vysvětlit proč jsem se tak dlouho neozval :) a vůbec celkově obejít celé město .. což mi zabere tak hodnu, jelikož Dolyna se sama o sobě dá proběhnout za 12 minut. Hotovo napříč všem plánum mamky jsem si domluvil výlet na ryby a na raky, ale jelikož se moje dovolená plánuje bezemě, tak je jasný, že je to pouze verze která ještě podléhá korektruře z mé strány.
První den jsem usnul ve 3 hodiny odpoledne a spal jsem jak dudek .. kupodivu jsem dokázal usnout u televize s dědou který zrovna sledoval politické zpravodajství (řádně nahlas).
Protože už nejsme děti, tak nikdo nemá čas a tak nemá nikdo čas na mě, všichni pracují a večer jsou všichni unavení .. povětšinou si našli ženy/přítelkyně a mají čas tak na jedno pivo. Moc dobrý vyhlídky to nejsou. Pořád mě drželo v dobré náladě domluvené rybařane/rakaření.
Jak dopadlo
rybaření? Nečekaně .. a to tak, že po 3 hodinách a 5-ti pivech nám přišel někdo říct, že je rybník vylovený sítěma. A jak dopadlo rakaření? Nečekaně.. po 2 hodinách obcházení vody nám přišel někdo říct, že kdosi používal v rybniku elektrický prut takže raci jsou pryč...
Snažili jsme se najít si záložní plán kam se dá jet na raky a ryby .. všechno bohužel zůstalo jenom u klábosení u piva a
suchý ryby (to se u nás jí :)). Ovšem jedna věc se stala, kamarád mi kdysi vyprávěl o starých židovských hřbitovech, které jsou za městem jenom málo kdo o nich ví , rozlohou mají asi kilometr čtvereční, staří některých hrobu je víc jak 300 let.. poprosil jsem ho, jestli by mě tam nevzal.. odmítl .. poprosil jsem ho po druhým pivu.. odmítl.. po 4-tém mi slíbil že mě tam vezme, ale nepujde tam semnou, má z toho prý špatný pocit.. já né, nejdu tam ty hroby ničit, ale podivat se.
Několik dní nudy mě dovedlo k tomu, že jsem urychlil náš odjezd k
Jezeru.. a tak jsme se vydali, vzdálenost 400 km je v UA něco jako v ČR z Prahy do Mostu .. nic extra. Cesta trvala 6 hodin jelikož jsme vyzvedávail známou po cestě a protože bydlí ve
velkém městě, hodinu a půl jsme bloudili..
Dojeli jsme na místo, v noci .. každopádně to nikomu nebrání aby se navečeřel a nebrání to ani mému otci v nejhorším výroku jaký jsem kdy slyšel .. "my pujdeme dnes spát pod stan" .. jsem rád že majitel kempu je jeho velmi dobrý kamarád a má i víc rozumu, protože nás pustil do chatky a nechal nás tam přespat jednu noc. Podle všech předpovědí, to vypadalo že počasí je na naší straně, posuďte sami 20-27 stupňů. Pravda je taková, že za 2 dny začalo hrozně pršet a my museli jet domu a pršelo jak ve Forrestovi Gumpovi.. padali provazy jinak řečeno. U jezera se nic nestalo až na to, že jsem si nemohl dojít na velkou protože Kemp nedisponoval toi toi-kama ale obyč dřevěnejma boudama, do kterých se ve dne nedalo jít, protože na vás každý viděl .. a tak lidi hodně chodili do lesa, takže tam se taky moc chodit nedalo... jediná možnost byla večer když všichni spali a do oné kadiboudy. Ale než v Kempu usne poslední člověk, který má dovolenou .. to bych si mohl počkat taky dodnes.
Odjeli jsme tak rychle jak jsme přijeli, po cestě mi rodina zdělila, že přijede bratranec a sestřenice ze vzdálené rodinné větve. A že je jim to líto, ale budu je mít na starosti
já. Nevadí bratranec za mnou pořád chodil jak ocásek a sestřenice prožívá nejspíš teď své dospívací období a tak se z ní stáva
žena a tak jsem poslouchal stále ty sami řeči...
Odjeli........
A ted to začalo odjel jsem na do Dolyny za tetou na večeři a že odvezu auto které tam měl otec v garáži. Asi za pul hodiny začalo zase pršet, bohužel ne pršet, ale z nebe se začala dopadat voda jako z vodopádu nemohl jsem vyjet s autem a tak jsem zustal u tety přes noc.. ráno jsem měl telefon, mamka mi zdělila, že musim dojet co nejdřív domu že do baráku se nám dostala voda a je potřeba pomoc s vyklízením sklepa dokud vodu neodčepáme..
Po cestě jsem zjistil, že to že máme vodu ve sklepě je asi to nej co se nám mohlo stát, viděl baráky zbořený a baráky kde vystupovala z vody jenom střecha viděl jsem vodu v autě, protože hladina vody na silnici byla 30 čísel nad povrchem.. ovšem fakt je takový, že most po kterém jsem jel je 8 metru nad vodou! Zlá věc byla ta že v týhlé vodě mi auto chcíplo.. čekal jsem co se stane jestli mě smete voda, nebo se mi to podaří nastartovat.. opravdu Hollywoodské časové inferno.. :)
Dojel jsem domu a uviděl co se děje matkla líta s kýblem a vynáší vodu .. (pořád si nedokázala spočitat že by musela běhat rychlosti světla aby aspon trochu zmírnila hladinu vody ve sklepě, která byla už tak metr a půl) všichni se samozřejmě hádali, protože nikdo nevěděl co dřív. Otec kdysi dostal jak platbu od jedné firmy 4 hasičská
čerpadla na vodu, 3 z toho podlehli stáří a nefungovali a tak jsme spoléhali na to jedno. Čerpadlo jelo na plno, 15 minut trvalo snížení hladiny o pul metru a tak jsme mohli stěhovat rychleji .. Po asi 4-tém kolečku jsem zjistil, že máme ve sklepě měkou podlahu, bohužel nebyla měká ale ona tam ta podlaha už nebyla.. (bohužel fotku jsem zašantročil) .. ve sklepě jsme doslova měli díru do pekla kudy nám tekla stále podzemní voda a snažila se vyrovnat hladinu... podle studny jsme si odvodili, že pokud necháme stoupnout vodu na hladinu jaká zrovna v zemi byla vytopilo by nám to celý sklep a schody do prvního patra... Jelikož máme ve sklepě hustou elektroinstalaci která je napojená prazvlášntě takže vpodstatě nemáme šanci zjistit kdy je sklep vypnutý a kdy ne .. takže musíme urdžet hladinu asi na 1,75 m. Což je hranice kde je první zásuvka. Voda stoupá 10 cm za 5 minut. Nedalo se dělat nic jinýho než jenom tupě čerpat a udržovat nějakou rozumnou hladinu, vodu odčerpat ze sklepa uplně nešlo kvuli zmiňované díře v základech a díky tomu, že je sklep v podzemí hrozilo nám, že pokud odčerpáme vodu všechnu, tak prasknou zdi, což se už tak jako tak pomalu začalo být realitou, protože prasklin ze kterých tekla voda bylo vidět víc než dost.. Dešť byl stále stejný nepolevoval ani neposiloval .. pořád lilo jak kdyby se protrhl pytel s vodou... po chvilce jsme zjistili, že voda všude v okolí je kontaminována protože se do vody v zemi dostali sračky z kanálu a o několik kilometru výš voda vzala celý hřibitov a když už bylo u toho tak zajela i na vedlejší jatka a všechen ten bordel táhla s sebou a šířila do všech stran. Tak napít se vody třeba jenom z kouhoutku ..(kdo měl to štěstí že mu vubec voda šla) se rovnalo sebevraždě, protože od nemocnic jsme byli odříznuti, všude tekla jenom jedna velká řeka plna špíny. Zapli jsme při tom všem Rádio a Televizi v očekávaní, že se dozvíme že jede pomoc.. ale bohužel nic .. jenom upoutávka na to, že v KIEVě je svátek protože přijel nějaký svatý.. a tak se celé město těší na oslavu. A potom počasí, a že u nás bude asi pršet.... takže nic jde se na další kolo vynášení rozmočených věcí ze sklepa. Zjistili jsme že na hranici 1,60 máme vodní čerpadlo které je na pevno přidělané a nedá se s nim hnout.. další krásný fakt co nám to celý "ulehčil"... asi po 6-ti hodinách kdy jsme všichni lítali a vynášeli jak diví všechno do sucha, jsme si vytvořili systém kdy jsme věděli že dokud neklesné voda musíme každých 20 minut zapnout čerpadlo aby se voda nedostala k vodnímu čerpadlu a následně k zásuvkám. Takže jsme byli 3.. Mamka nedokázala nastartovat dieslový generátor jediný kdo to dokázal jsem byl já a otec.. takže bylo jasný že jenom my dva budeme muset držet "stráž" takže jsme si řekli že se budeme střídat po 4 hodinách. V tu chvili jsem řekl já, že tedy první budu hlídat, semnou hlídala mamka protože jí tížilo svědomí, že nám nedokáže pomoct a tak měla pocit že je tam k ničemu.. takže přerušovaně brečela a ve chvilich kdy nebrečela, zas navozovala katastrofické scenáře co všechno se stane... o zábavu bylo postaráno. Asi po hodině jsem jí poslal spát, že budu potřebovat aby mi pomohla potom, potřebovala to taky protože ty nervy co s tím vším měla se na ní pěkně podepsaly.
Při posledním čerpání jsem zjistil, že nám teče voda skoro ze všech škvír ve zdech.. ale tak s tím se nedalo dělat už vubec nic .. jenom doufat v to, že nam ty zdi neprasknou víc...
Dešť je stále stejný..
Jídlo.. vařili jsme z dešťové vody, protože město nějak pozapomělo na havarijní opatření a tak i když jsme volali na městkou radu, s dotazem jak se bude postupovat.. bylo nám řečeno, ať zavoláme ve všední den, že je víkend a ted nebude nikdo nic dělat .. připadalo mi že situace o 4 km dál je uplně jiná .. že tám snad dokonce svítí slunce. 3 dny trvalo než se o tom všem začalo mluvit celostatně, (3 dny trvala návštěva toho svatýho papaláše v Kievě) po třech dnech už jsme byli gumoví jak medvídci od Hariba.. 4-tý den dešť trochu povolil, už šlo o obyčejný slejvák ne potopu.. takže jsme měli radost že máme vodu na vaření, to že v určitých intervalech jeden z nás zmizí a v baráku se začne ozývat hrozný hluk od generátoru... jsme brali jako neodmyslytelnou součást dne.
5-tý den deš zmírnil víc .. už šlo jenom o obyčejné pršení, bohuže v horách se rozpršelo ještě víc, takže i když byl dešť přiměřený voda v zemi se držela.
Nepamatuju se který den, ale pamatuju se přesně co se stalo, seděl jsem v garáži byly asi 3 ráno a čekal jsem na to až nadejde čas na puštění "mašiny"..uvědomil jsem si, že venku už neslyšim ten bordel, jak dopadají kapky na plechový přísřešek před garáží.. vyšel jsem ven a uviděl že se mraky rozesoupili a já viděl hvězdy, to byla dost velká euforie .. v tu chvili sem se začal tak nějak pocitovat únavu a taky další pocit, že bych se konečně mohl vyspat a možna že bych dal něco dobrýho co nechutná podivně/provizorně.. ono vpodstatě jsme jenom doplňovali celou tu dobu energii o jídle jako takovém se mluvit nedalo .. v 7 ráno jsem předal s úsměvem směnu otci. Zjistili jsme, že voda už přibývá o polovinu pomalejš (tehdy jsem ocenil stopky na svých hodinkách :) ). asi za 11 hodin se voda skoro zastavila. Za 4 dny se voda zastavila uplně a začala klesat... v Televizi oznámili to, že umřelo 33 lidí a nespočet bydlišť bylo smeteno vodou. Že voda z řek a studní je nakažená.. prezident přiletěl a pochodoval asi 500 metru od našeho baráku, ale to nikoho nezajímalo .. v televizi měl na sobě takovou hezkou černou bundičku a stylový rolák.. Julia Tymošenko ta zas lítala nad náma ve vrtuníku ... asi se bála té nakažené vody.. všichni s naší oblastí hrozně soucítili .. a slíbili, že opatření na sebe nenechají čekat .. Na co ale čekat, když už je po všem? Je fakt, že několik dní na to, začali vyplácet všem poškozeným peněžní kompenzaci, to je šlechtí, ať je člověk pojištěn nebo není, dostal odškodné.
To, že jsme uklízeli atd .. to snad tady ani psát nebudu ..
A co mě čekalo, když jsem se vrátil domu? Už na schodech jsem měl blbý pocit a rázem jsem zjistil proč .. muj milý bratranec si řekl že vezme spravedlnost do vlastních rukou a tak jako správný spravedlivý Ukrajinec nechal mi vyvrtat dveře do bytu, firmou co to udělá rychle a za mrzký peníz.. aby si mohl vodit svoje kamarády ke mě do bytu když už věděl že tu měsíc nebudu .. takže když jsem to sečetl tak škoda kterou sem musel uhradit abych se vubec mohl zavřít v bytě byla 14.000,-- což znamená nové vložky do zámku ("super extra bezpečnostní")...
Já nevim tak když to shrnu.. tak myslim, že to byla ta nej dovolená jakou jsem kdy měl ;) a ponaučení co sem si z toho odnesl je to, že nikdy nevěř bratrancovi :D
Nedávno jsem byl přemluven na to abych začal hrát aktivně Warhammer.. Dodnes jsem se totiž nedokázal rozhoupat, abych začal chodit do herních klubu. A usedával jednou měsíčně s partou uplně neznámých lidí ke stolu 2x2m, abych si ničil nervy s tím kdo kolik hodí kostkou a kdo zná pravidla líp než já.. (já je neznám).
